Pěnišníky jsou rodem rostlin patřících do čeledi vřesovcovitých (Ericaceae). Tato skupina blízce příbuzných druhů z celého světa je dnes velmi široká - zahrnuje pod sebe nepřeberné množství odrůd, velikostí a barev. Česky rostliny nazýváme pěnišníky, vědecky pak Rhododendron, dříve i Azalea. Odtud také vzniklo lidové pojmenování „rododendron“ a „azalka“.

Pěnišníky jsou keře nebo malé stromky, které jen málokdy dorůstají větších rozměrů. Nejmenší druh narůstá od 10 do 100 cm výšky, zatímco ten největší může být více než 30 metrů vysoký. Pěnišníky mohou být buď stálezelené, nebo opadavé. Některé druhy mají chloupky na spodní straně listu. Téměř všechny druhy jsou oblíbené pro své velké a pestrobarevné květy. Hlavní období kvetení nastává v květnu a červnu a jednotlivé odrůdy kvetou poměrně dlouho, 3 až 4 týdny.

Všechny tyto rostliny se vyznačují podobnými vlastnostmi:

Vysoké nároky na půdu – pěnišníky vyžadují velmi lehký, humózní a silně kyselý substrát, který je nutné udržovat stále přiměřeně vlhký. Z tohoto pohledu patří mezi tzv. vřesovištní rostliny. Je proto důležité je sázet do čisté rašeliny nebo speciálního substrátu určeného přímo pro vřesovištní rostliny. Také na hnojení je třeba používat odpovídající speciální hnojivo.

Nároky na umístění – pěnišníky mají rády přistíněná, vlhčí a chladnější místa na zahradě. Nejvhodnější je proto severní strana domu, nebo je dobré je umístit pod větší strom, který poskytuje dostatek stínu během celého dne. Výborně se hodí do podrostu borovic, dubů, magnolií a ovocných stromů. Jejich kořenové systémy umožňují soužití obou dřevin. Pěnišníky je třeba chránit před jarním sluncem, které by mohlo napáchat dokonce větší škody než mráz.

Nároky na péči - stálezelené druhy pěnišníků mají i v zimním období listy, které transpirují (rostlina vydává vodu ve formě vodní páry) a proto potřebují v tomto období přísun vody od kořenů. Ta však nesmí zmrznout, mělké kořeny by nebyly schopny ji nasát. Důležité je tak zařídit zimní ochranu kořenů, která může být tvořena silnější vrstvou mulče nebo spadaného listí. Pokud panuje sucho a dlouhotrvající holomrazy, je vhodné rostliny v bezmrazých dnech i v zimě zalít. Všechny pěnišníky snášejí poměrně dobře nejrůznější zastřihávání. Nejvhodnější pro tuto činnost je doba ihned po odkvětu. V tuto chvíli je také dobré odstranit veškeré odkvetlé květy, které by jinak rostlinu vysilovaly. Pěnišníky nestříháme příliš hluboko a vždy jen k rozvětvení, aby na konci výhonů nezůstávaly suché pahýly.

Tato skupina okrasných keřů je velmi bohatá a pestrá, do běžných zahrad se však nejlépe hodí tyto dvě podskupiny:

Rhododendron yakushimanum

Až se vydáte do nějakého zahradnictví nebo hobby centra, je nutné, abyste si zapamatovali přídomek yakushimanum, protože ten je velmi důležitý. Jde o moderní křížence, neboli hybridy, kteří se vyznačují pomalým a kompaktním růstem. Dosahují velikosti od 1 do 1,5 metru, proto se skvěle hodí právě do současných zahrad. Rostlina je mrazuvzdorná a velmi bohatě kvete. Můžete si vybrat z pestré palety barevných tónů, od čistě bílé, přes nejrůznější růžové, lososové až po červené. Nechybí ani lila či fialová a vyšlechtěny už byly i žluté odrůdy. Rhododendron yakushimanum snáší i osluněné polohy a je tolerantnější i k půdním podmínkám. Přesto je ale nejvhodnější nastolit mu takové podmínky pro růst, jaké vyžadují další rostliny tohoto druhu.

Japonské azalky

I když výraz „japonské azalky“ není oficiální a vědecky uznaný, na celém světě se natolik vžil nejen mezi laiky, ale i mezi odborníky, obchodníky a šlechtiteli, že se stále s úspěchem používá. Název byl odvozen od místa původu této rostliny, jde o výpěstek japonských pěstitelů, kteří zkřížili divoké pěnišníky z japonských hor. Pro tyto rostliny je charakteristické stálezelené olistění, které však může během tuhých zim částečně opadat a zbarví se dočervena. Růst je pomalejší a ještě kompaktnější než u Rhododendronů yakushimanum, rostliny dosahují výšky od půl metru do jednoho metru. Japonské azalky jsou tak ideálním doplňkem japonských zahrad. V zemi svého původu jsou často zastřihávány a tvarovány do pravidelných koulí a nízkých polštářů.

Japonské azalky jsou podstatně náročnější na vlhkost půdy, může za to jejich mělký kořenový systém. V období sucha je třeba je zalévat nejlépe dešťovou vodou (vodou bez vápna) a to poměrně často. Nejde jen o letní období, ale i během jara, podzimu a zimy. Rostlina se vám za vaši péči odmění neuvěřitelným množstvím květů v úžasných barvách. K těm nejkrásnějším, které nemají konkurenci, patří odstíny růžovo-fialové, lososové a lila. Existují však i čistě bílé a červené odrůdy japonských azalek. Jemnými pastelovými tóny těchto rostlin můžeme rozzářit jinak stinná zákoutí pod vyššími stromy.

Vyberte azalkám společnost

Pěnišníky, které nedosahují nijak ohromných rozměrů, je nejlepší pěstovat v působivých skupinách a ve větším množství. Nejvhodnější je sesadit vedle sebe několik podobných, barevně se doplňujících rostlin. Můžete k nim přisadit ještě doprovodné rostliny – nejvhodnější jsou takové, které byly v původní přírodě jejich sousedy. Jde tedy hlavně o japonské javory a nejrůznější zakrslé tvary borovic. Dále se k nim skvěle hodí nízké podrostové rostliny, jako je například barvínek, různé kapradiny, lesní okrasné traviny (ostřice) či vřesy. Výborně pěnišníky doplňují i kvetoucí keře, jako jsou například asijské kaliny (Viburnum plicatum), ale i běžnější druhy vyšších keřů. Nemusíte se bát ani kombinace s hortenziemi, které mají stejné nároky na pěstování. Výhodou takovýchto záhonů je pak zejména to, že až odkvetou pěnišníky, nastoupí v létě hortenzie a budou vám ozdobou až do podzimu. K dalším vhodným doplňkovým rostlinám patří funkie, čechrava, kontryhel, dlužicha, zimostráz, udatna a mnoho dalších stínomilných rostlin. Stačí si jen vybrat!

- jap -

Související články
Jak vypadá japonská zahrada?
Jaké rostliny jsou vhodné do zimních zahrad
Jak poznáme azalku od rododendronu?