Něco málo z historie jahodníku

Jahody nejsou vůbec novodobou pochoutkou, první zmínky o nich jsou již v archeologických nálezech z doby bronzové. Oblíbené byly jak na stolech panovníků a císařů, tak v chalupách těch nejchudších. Původně pocházejí z Anglie a Francie, ale později se rozšířilo jejich pěstování prakticky do celého světa. Kromě planých odrůd se začalo počátkem sedmnáctého století také se šlechtěním a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Do dnešního dne bylo vyšlechtěno téměř na padesát různých odrůd jahodníku. K nám se jahodníky dostaly až o téměř dvě století později. To když si jistý cestovatel dovezl potají několik sazenic ze svých cest po Americe a nedaleko Netvořic začal s jejich pěstováním.

Pěstování jahod

Jahody jsou velmi nenáročnou plodinou, kterou můžete pěstovat jak na zahrádkách, tak ve velkém na polích nebo na opravdu malých místech jako jsou balkonové truhlíky nebo květináče. Než se pustíte do výsadby jahodníků, měli byste především dobře vybrat místo. Ideálně takové, kde je po celý den dostatek slunečního svitu, a přesto jsou jahodníky chráněny proti větru. Půda je vhodná humusovitá a bohatá na živiny. Na jednom místě byste měli podle odborníků pěstovat jahodníky maximálně tři roky. Po té je vhodné najít jiné místo. To proto, že se vyčerpají veškeré živiny z půdy a následující roky by vám ubývala úroda.

Před koupí sazenic se přesvědčte, že jsou rostlinky zdravé, mají dostatečně vyvinutý kořenový systém a mají svěží zelenou barvu. Kupujte je vždy raději od renomovaných pěstitelů, kteří mohou prokázat původ sazenic. Jen tak budete mít jistotu, že jste si nepřinesli rostlinky napadené nějakou nemocí. Informujte se také přesně o odrůdě, i o tom jak často a kdy plodí. Jahody se vysazují koncem léta, zpravidla v srpnu, po sklizni, kdy jsou dostatečně vzrostlé odnože. Nejpozději by se měly rostliny jahod dostat do země do poloviny září, později budete riskovat, že rostliny dobře nezakoření a nevydrží tak přes zimní měsíce bez újmy. Sázet se dá samozřejmě i na jaře do rozmrzlé půdy. K sadbě si vyberte den, kdy nesvítí slunce, které by mohlo uškodit kořenům. Vysazujte je do řádků za pomocí lopatky. Důležité je správně srovnat kořeny a krček jahodníku nechat zhruba jeden centimetr pod povrchem. Pokud bude rostlina příliš hluboko, budete si muset na úrodu počkat do té doby, než krček doroste do správného místa, vysadíte-li naopak jahody příliš mělce, pak zabráníte dostatečné tvorbě kořenů a výživě rostliny. Správně usazená sazenice by neměla jít vytáhnout.

Jakmile jahodníky zasadíte, měli byste je zalít a zahrnout slabou vrstvou suché hlíny. Rostliny by od sebe měly být vzdáleny minimálně dvacet centimetrů, ale ještě lépe čtyřicet. Počítejte s tím, že s postupem let se budou rozrůstat a neměly by kolem sebe dostatečný prostor. Chcete-li si ušetřit práci s pletím záhonků, pak vysaďte jahody do netkané textilie. Ta má oproti dříve používaným plastovým foliím jednu výhodu a tou je dokonalá propustnost vody. Po dešti se vám tedy nestane, že by na ní zůstaly louže vody a mohlo tak docházet k uhnívání plodů. Kromě toho folie také zabraňuje prorůstání plevele a díky absorpci slunečních paprsků dochází k prohřívání půdy a tím i k rychlejšímu zrání plodů. Ovšem také zabrání množení jahod za pomoci odnoží. Ty totiž na textilii nemají jak zakořenit.

Jahody se nemusí pěstovat jen na záhonku, ale jak už bylo zmíněno, velmi dobře se jim daří také v truhlících nebo květináčích. Samozřejmě, že je nutné si k takovému způsobu pěstování vybrat tu správnou odrůdu. Hodí se k tomu stále plodící odrůdy, které nemívají tak husté trsy listů. Jejich výhodou je to, že můžete sklízet lahodné plody v podstatě po celý rok, dokonce i v zimě. Ovšem jsou podstatně náročnější na zálivku, přesto ale nesnesou přemokření a je také nutné je pravidelně přihnojovat, protože živiny z půdy v malé nádobě velmi rychle vyčerpají. Skvěle se k tomu hodí třeba převislé jahody nebo i jahody měsíční, které jsou pro svou chuť oblíbené především mezi dětmi. Rostlina nevytváří odnože a má oproti jiným druhům poměrně malé plody, ale má nezaměnitelnou chuť, která se velmi podobá lesním jahodám.

Péče a hnojení jahod

Jahodníky potřebují zvláště po výsadbě pravidelné prokypřování půdy. Rostliny, které přezimovaly je po odeznění posledních mrazů potřeba zbavit nastýlky, která je v zimě chránila před mrazem a zkontrolovat je, zda se neuvolnily, popřípadě je přihrnout hlínou. Staré a uschlé listy se musí odstranit, protože mohou být nositeli nejrůznějších nemocí. Napadené listy v žádném případě nedávejte na kompost. Ve chvíli, kdy rostliny začnou růst, je dobré je pohnojit hnojivy k tomu určenými. Měli byste dodržovat přesné pokyny od výrobce a myslet na to, že hnojivo by nemělo přijít do styku s mladými výhonky a listy a už vůbec ne do srdíčka jahodníku.

A čím tedy hnojit? Ideálně samozřejmě organickými hnojivy v podobě kompostu, nebo zeleného hnojení. V obchodech pořídíte granulovaný kravský, ovčí nebo prasečí hnůj, který je také velmi výživný. Ke hnojení a nejen k němu lze použít i mulčovací kůru nebo nastýlku. Kromě doplnění živin do půdy zabraňuje růstu plevelů, vysychání půdy a chrání kořenový systém a srdíčko rostliny před přílišným žárem a větrem. Sáhnout můžete samozřejmě i po hnojivech speciálně vyráběných pro jahodníky. Obsahují vyvážený poměr všech potřebných prvků jako je dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík, měď, železo a zinek. K dostání jsou v tekuté formě nebo v podobě tablet či granulí, jejiž výhodou je, že do půdy uvolňují potřebné živiny postupně, navíc zlepšují růst rostlin i zkvalitňují sklizeň. Osvědčil se třeba Kristalon jahoda, Agra biomin nebo třeba Hoštické hnojivo na jahody.

Škůdci a nemoci jahod

Mezi úplně nejznámější choroby jahodníků patří plíseň šedá. Napadá listy, květy, nezralé plody i zrající plody, které rychle hnědnou, měknou a nakonec podléhají hnilobě. Plísni šedé se velmi dobře daří v teple a vlhku, prevencí proti ní je proto omlazování rostlin i menší trsy. Dobré je také omezit hnojení a pokusit se snížit vlhkost třeba za pomoci mulčování. Dá se proti ní chránit postřikem v době květu. Jahodníkové padlí napadá celou rostlinu, nedozrálé plody tvrdnou a zapáchají. V žádném případě se nehodí ke sklizni nebo konzumaci. Ochranou je provzdušnění porostu, omezení hnojení dusíkatými hnojivy a ideálně volba takové odrůdy, která je vůči této chorobě rezistentní. Pokud jahody přepadne Fytoftorová hniloba, dochází k vadnutí a následnému usychání listů, při napadení nezralých plodů dochází k jejich ztvrdnutí a zastavení růstu, u zralých plodů potom ke zhořknutí. Zde víc než kde jinde platí pravidlo dobrého výběru kvalitní sadby. Před vysazením je vhodné chemické ošetření a ještě lepší je pěstování odrůd proti této chorobě rezistentních. Napadení Skvrnitostí jahodníku poznáte bezpečně podle bílých skvrn na listech, které se zvětšují a způsobují zkroucení a usychání. Skvrnitost se naštěstí většinou objevuje po sklizni, ovšem někdy i přímo při ní. Prevencí je omlazování jahodníků.

Asi nejznámějším jahodníkovým škůdcem je květopas, který nakusuje stonky květních poupat, jež následně opadávají. Proto je vhodné ošetření ještě před samotným nasazením květů. Rostliny může potrápit také sviluška nebo roztočník, kteří způsobují zasychání listů a květů. Ochranou proti nim jsou účinné postřiky.

Připravila: Petra Martišková

Články s podobnou tématikou 
Maliny zvládne vypěstovat úplně každý
Pěstujeme exotické ovoce v bytě i na zahrádce
Okrasné třešně
Zavařování může být také kulinářský zážitek