Jak si pochutnat na netradiční listové zelenině?
24.08.2013
Často v obchodě narazíme na nejrůznější druhy zeleniny, které ani neznáme. Zvláště u listové zeleniny mnohdy váháme, jestli se její nákup vyplatí, tedy jestli bude výsledná chuť odpovídat ceně. Navíc často ani nevíme, co ze zelených listů připravit. Pojďme si tedy představit některé netradiční druhy listové zeleniny jako například kadeřávek, šrucha, rokola nebo polníček.
Když se řekne listová zelenina, tak si většina lidí vybaví jen hlávkový salát, nebo špenát. Existuje však celá paleta dalších druhů, které se od sebe liší chutí, tvarem a barvou. Mohou tak být rovněž skvělým doplňkem mnoha jídel, jen si je musíme, jak se říká připustit k tělu a oprostit se od osvědčené klasiky. Experimentovat se v tomto případě rozhodně vyplatí.
Kadeřávek
Kadeřávek je zeleninou, která vyniká vysokým obsahem vitaminů, stopových prvků a minerálů (draslík, železo, beta-karoten, vitamín C atd.). Jeho výhodou je, že je vysoce otužilý, odolává mrazu, a proto jej můžeme sklízet i během zimy. Oblíbená je například hybridní odrůda Winterbor F1, která má tmavě zelené, křehké a mírně zkadeřené listy, které téměř během zimy nežloutnou.
Kadeřávek, nazývaný také „lollo“, není v české kuchyni zrovna tradiční a tak mnoho lidí neví, jak jej zpracovávat. Omyté listy se vaří po dobu 8 minut v mírně osolené vodě. Servírovat se mohou polité máslem, nebo bílou zálivkou. Kadeřávek se dá rovněž smíchat se smetanou a dusit s cibulí, petrželí, uzeným mazem a nejrůznějším kořením. Je skvělou přílohou k masitým pokrmům, ale může být i součástí zapékaných a dušených pokrmů. Dále je možné s ním nastavovat mleté maso a chutné jsou z něj i karbanátky. Z kadeřávku můžeme připravit také chutné polévky nebo pomazánky. Pokud chceme, můžete mladé výhony zamrazit. Předtím je však musíme spařit (cca 1 min.) horkou vodou.
Foto: dobrasemena.cz
Šrucha
Mnoho lidí o tom možná ani neví a jeden zajímavý druh listové zeleniny mu roste i doma na zahrádce. Šrucha zelná (Portulaca oleracea) je nízký keřík s drobnými sukulentními lístky, který mnozí považují za plevel. Šíří se poměrně rychle a najít ji můžeme nejen na záhonech zahrad, ale také podél cest či mezi dlažebními kostkami v chodnících. Vzhledem k tomu, že má rostlina poměrně hluboký kořen, nevadí ji ani přílišné sucho, protože může získávat vodu z větší hloubky. Dříve se šrucha vyskytovala pouze v jižní Evropě, ale díky oteplování se postupně dostává čím dál více na sever.
Dnes se pěstuje po celém světě a stala se oblíbenou salátovou zeleninou. Šrucha zelná se vyskytuje v cca 40 odrůdách, které se od sebe liší velikostí listů, barvou a typem růstu. Jíst ji můžeme čerstvou, ale i tepelně upravovanou. Je bohatým zdrojem vitaminů a antioxidantů, obsahuje vysoký podíl omega-3 mastných kyselin, vitaminy A, C, B a karotenoidy, z minerálů je pak zastoupen hořčík, vápník, draslík a železo.
Šrucha má nakyslou výraznou chuť, která může být pro někoho až svíravá, což způsobuje kyselina jablečná. Přidává se do salátů, polévek i dušených pokrmů - upravuje se například jako špenát. Pokud vám šrucha roste na zahradě a chcete ji využít k přípravě pokrmu, sbírejte její listy až těsně před přípravou – po utržení totiž rychle vadnou. Krátkodobě se dají uchovávat v lednici například ve sklenici vody, nebo navlhčeném ubrousku.
Foto: osiva-seminka.cz
Rukola (Rucola)
Rukola již pomalu získává své místo i v české kuchyni, stále více se s ní setkáváme v restauracích i domácnostech. Tato drobná listová zelenina má lístky podobné lístkům pampelišky. Obsahuje vitaminy C, A, E, z minerálů vápník, hořčík a železo. Vyniká jemně oříškovou vůní a štiplavou chutí. Rukola pochází z Evropy a západní Asie a v současnosti je již rozšířena po celém světě. Je skvělým doplňkem salátů, báječně se doplňuje s rajčaty, bazalkou a česnekem, proto je častým doplňkem pokrmů italské kuchyně. Výborně chutná orestovaná na oleji a česneku. Takto připravená se pak může podávat jako příloha k masu.
Rukola je však také obecným názvem pro skupinu 27 druhů rostlin patřících do čeledi brukvovitých, které mají charakteristický tvar listů tvořících růžici. Sem spadá například také roketa a rughetta.
Roketa
Oproti rukole má roketa oválnější lístky, které nejsou vykrajované. Drobné lístky mají o něco méně výraznou chuť a mohou se konzumovat čerstvé, jakožto příloha k hlavnímu jídlu, nebo se mohou přidat do salátu. Dále je možné ji tepelně upravovat podobně jako špenát. Roketa se hodí do smetanových omáček k těstovinám a skvělá je kombinace s česnekem, parmazánem, piniovými ořechy a olejem. Z rukoty se dokonce vyrábí velmi pálivá hořčice.
Foto: Semo
Rughetta
Tento typ listové zeleniny pochází z Itálie, konkrétně z oblasti Říma a Neapole, velké oblibě se těší rovněž v tureckém Istanbulu. V kuchyni se nejlépe hodí jako příloha k hůře stravitelným masům – rughetta totiž významně podporuje trávení. Je dobrá na žlučník, protože pomáhá rozkládat tuky. Samozřejmě je možné ji využít i k přípravě studených salátů. Nejlépe chutná v kombinaci s nakrájenými rajčaty.
Řeřicha setá
Tato jednoletá salátová rostlina pochází ze severní Afriky a západní Asie. Má velmi krátkou dobu vegetace, rostlinky dorůstají již za 4 až 10 dní. Známe dva druhy řeřichy – úzkolistou a širokolistou. Pěstuje se kvůli děložním lístkům, které se jedí syrové, mají příjemnou peprnou chuť a štiplavou vůni. Tu způsobují glykosidy, které se nachází také v ředkvičkách či křenu. Řeřicha je skvělou přísadou do pomazánek, zeleninových i bramborových salátů a často se s ní setkáte i na obložených chlebíčcích.
Špičaté zelí
Špičaté zelí, které je v zahraničí označováno „sweetheart cabbage“ u nás není příliš známé. Název je odvozen od zašpičatělých hlávek, které váží mezi 800 až 1200 gramy. Lahůdkové odrůdy raného zelí „Zora“ nebo „Juna F1“ jsou nasládlé, křehké a šťavnaté. Tento typ zelí je jemnější a lépe stravitelný, než naše klasické kulaté zelí. Další zajímavou odrůdou špičatého zelí je „Murdoc F1“ mající středně zelené velké hlávky. Dá se přímo konzumovat, ale je možné jej i skladovat. Tato odrůda skvěle poslouží zejména v horkých letních dnech, kdy se z něj dají dělat osvěžující a zdravé saláty.
Polníček
Polníček, někdy nazývaný také kozlíček jarní, je listová zelenina s aromatickými listy, které příjemně voní po oříškách. Listy polníčku obsahují vitaminy A, C, E, kyselinu listovou, hořčík a železo. Tato řapíkatá rostlina pochází z Evropy a byla známá již starým Římanům. V současnosti se pěstuje po celém světě. Listy polníčku mají lehce nahořklou chuť a přidávají se čerstvé do salátů. Vhodná je rovněž kombinace s červenou řepou. Také tepelně upravovaný polníček je velmi chutný, postup přípravy je stejný jako u špenátu.
Mibuna a mizuna
Z Japonska se k nám dostaly tyto zajímavé odrůdy listové zeleniny rostoucí v trsech. Listy mizuny jsou zubaté a podobají se pampeliškovým listům. Mibuna má spíše hladké listy, na konci jsou zakulacené a podobají se jitroceli. V kuchyni najdou využití právě listy i mladá květenství. Hodí se do čerstvých salátů i jako příloha k pokrmům.
Čekanka
Čekanka hlávková je dvouletá rostlina, jejíž podlouhlé puky se sklízejí od prosince do března. Nejvíce rozšířená je čekanka v Itálii, Francii, Holandsku, Belgii a Anglii. Puky mohou mít žlutozelenou i červenou barvu a jsou tvořeny podlouhlými hustě řazenými zašpičatělými listy. Ty jsou velmi křehké a mají lehce nahořklou až jemně štiplavou chuť. Konzumace čekanky je dobrá pro látkovou výměnu a očistu jater od toxických látek. Má rovněž stimulační účinky na trávení a pomáhá při slabších neurózách. Křehké listy se přidávají do zeleninových salátů, kde nejen skvěle chutnají, ale také dobře vypadají (zejména červená odrůda „radicchio“). Čekanku můžeme také dusit a zapékat, skvělá je restovaná na másle nebo zadělávaná na smetaně. Z listů čekanky se dokonce vyrábí i sirup.
Mangold
Příbuzným řepy a špenátu je mangold a i když nepatří mezi zeleninu, kterou běžně pěstujeme na našich zahrádkách, rozhodně stojí za to ho vyzkoušet. Jeho chutné stonky i listy jsou velmi zdravé, obsahují mnoho vitamínů. Výhodou mangoldu je jeho mnohostranné využití jak ve studené, tak i v teplé kuchyni. Mladé křehké listy jsou výtečné v salátech, čepele větších listů je pak možné zpracovávat jako špenát. Také silné stonky mangoldu využijete v kuchyni, můžete je dusit, smažit i vařit v páře.
- jpa -
Článek byl zobrazen 20337 krát.
Diskuze k článku
Nenalezen žádný záznam
Kontextová reklama
TERRAN – barevný svět střech
Když se dokonalá směs barev a tvarů smíchá s téměř staletými výrobními zkušenostmi a technologiemi, vznikne nadčasový a moderní střešní systém. Naše společnost, která působí na trhu už několik generací, se vyznačuje neustálou snahou o inovaci a rozvoj našich služeb.Schody na zakázku od českého výrobce
Trepp-art vám nabízí dřevěné a ocelové schody a schodiště na zakázku. Máme za sebou téměř 20 let zkušeností a tisíce realizací po celé Evropě. Digitální zaměření po celé ČR je zdarma.Tepelná čerpadla Mach – Chameleon
Vysoce výkonná česká tepelná čerpadla Mach Chameleon. Servis a vzdálená správa přímo od výrobce s dlouholetou tradicí. Vývoj, výroba, instalace a servis tepelných čerpadel.Dřevěné šperky a bytové dekorace
Výrobky ze dřeva - dřevěné šperky, módní a bytové doplňky, velikonoční a vánočná dekorace. Široká nabídka produktů přímo od českého výrobce.
Další články na téma Zahrada
Než si pořídíme bazén
Kdo z nás netouží po nádherném velkém bazénu s blankytně modrou vodou uprostřed vlastní zahrady? Než podlehneme snům a pustíme se do výstavby bazénu, je nutné vše důkladně zvážit.
Jak co nejefektněji pěstovat sukulenty - v plechovkách, baňkách nebo na kameni
Velmi dekorativní pěstování sukulentů v interiéru i exteriéru, v netradiční formě a nezvyklých podobách. Takové jsou současné trendy pěstování sukulentních rostlin. Tyto rostliny jsou pěstebně velmi nenáročné, stačí jim opravdu velmi skromné podmínky, ve kterých mohou prosperovat stejně dobře, jako by byly vysázeny v záhonu nebo ve skalce. Pro některé z nás se staly sukulenty dokonce předmětem sběratelské vášně.
Liatris spicata neboli Šuškarda klasnatá – nenáročná květina kvetoucí celé léto
Pokud hledáte odolnou a nenáročnou rostlinu pro vaši zahradu, která bude zároveň její nevšední ozdobou, pořiďte si šuškardu klasnatou. Tato rostlina je velice zajímavá svým tvarem a získá si vás také barvou. Tvoří ji třásnité fialové klasy, které kvetou v průběhu celého léta. Často se šuškardě říká také shorakvět, protože se její květy otevírají netradičně odshora dolů.
Jak vybrat na zahradu zavlažovací počítač?
Automatická závlaha se může jevit jako zbytečnost. Ale pokud chcete mít krásně zelený trávník a přitom netrávit celé léto se zahradní hadicí v ruce, je to téměř nutnost. Není však nutné hned pořizovat nákladný zavlažovací systém zabudovaný do země. Závlahu menší zahrady zvládne také hadice napojená na mobilní zavlažovač a počítač.
Babiččina zahrádka
V minulosti měly vesnické zahrady své neopakovatelné kouzlo. Jejich charakteristickými rysy byly zejména účelnost, pestrost a mnohotvárnost a výsadba vzbuzovala dojem naprosté volnosti, ale zároveň uspořádanosti. Při dodržení několika pravidel si zahradu po vzoru našich předků lze vytvořit i v současnosti.
Vistárie neboli modrý déšť
Za nejkrásnější popínavou liánu, kterou by si přál mít na zahradě snad každý pěstitel, je považována vistárie, někdy též nazývaná „modrý déšť“. Tato romanticky působící, bohatě kvetoucí a také krásně vonící rostlina má v sobě jakési kouzlo starých časů. Dokáže tak v zahradě navodit jedinečnou atmosféru a dodat šmrnc jinak nevzhledné fasádě domu.
Palisády ze dřeva i betonu
Dát najevo ostatním, odkud až kam sahá můj majetek, je člověku dáno od již od pohanských dob. Kůly zaražené do země těsně vedle sebe byly vůbec prvním plotem na světě, který obyvatele příbytku chránil před nepřátelskými vpády. Od té doby se datuje vznik palisád jen s tím rozdílem, že se již nepoužívají k obraně, ale jako okrasný stavební prvek.
Hrábě – nezastupitelný pomocník na každé zahradě
Dokážete si představit úpravu trávníku bez hrábí? Určitě vám ani nepřijde na mysl, že bez nich se na zahradě prostě neobejdete. A víte kolik je na trhu druhů a k čemu je použít? Určitě by vás ani nenapadlo, že jedna násada a pár zubů může sloužit více účelům. A vidíte, může.