Bonsaj v doslovném překladu znamená „strom v misce“. Toto staré umění zmenšování stromů bonsajovými technikami pochází ze starověké Číny. Do České republiky se dostalo teprve v 60. letech minulého století, v 80. letech pak byl v Praze založen první bonsajový klub. K výraznějšímu rozšíření pěstování došlo až po revoluci v roce 1989.

Iluze starého stromu

Rostliny pěstované jako bonsaje mají znázorňovat staré stromy, které se běžně vyskytují v přírodě, akorát v několikanásobně menší verzi. Pěstitelé toho docílí tak, že u rostliny záměrně vše přeženou a vytvoří jakousi karikaturu stromu, který je v přírodě běžně k vidění. Zvýrazní tedy rysy rostliny – u bonsají jsou to mohutné kořeny, kmeny, které jsou v poměru s výškou stromu dosti silné a celkově je strom poměrně nízký – nikdy se nevytahuje do výšky. Síla náběhu kořenů by se měla rovnat výšce misky. Teprve poté bonsaj působí opravdu věrohodně a připomíná zakrslý starý strom.

Styly bonsají

Bonsaje mohou připomínat klasický mohutný strom, který známe z našich luhů a hájů - mají tedy silný dřevnatý kmen a hustou rozvětvenou korunu. Jiné rostliny mohou mít zase obnažené kořeny, čímž připomínají stromy rostoucí na březích řek, případně v blízkosti moře. Od kořenů je odplavena zemina a tak jsou právě kořeny jejím dominantním prvkem. Dalším stylem bonsají je kaskáda či polokaskáda, což jsou bonsaje připomínající stromy rostoucí vysoko v horách. Tam jsou stromy vystavovány přírodním živlům, jako je silný vítr, padající kameny či těžký sníh, které mohou korunu ohnout směrem dolů. Strom však přesto roste a i v drsných podmínkách se mu dobře daří.

Obecně se bonsaje dle tvaru kmene dají rozdělit do pěti stylů:
- vzpřímený – rovný kmen
- volně vzpřímený – lehce zvlněný kmen
- šikmý – výrazně zešikmený kmen
- kaskádový – kmen je ohnutý pod úroveň země, jeho vrchol leží pod patou kmene
- polokaskádový – kmen je ohnutý k zemi nebo se táhne vodorovně se zemí

Dále se jednotlivé styly rozdělují podle počtu rostlin, kmenů, uspořádání větví, kořenů, osazení stromu apod.

Bonsaje do bytu i na zahradu

Bonsaje se dělí na pokojové a venkovní. Typickým příkladem venkovní bonsaje je borovice – jde o stejnou borovici, která roste v našich lesích, pouze je pěstiteli upravována tak, aby zůstala malých rozměrů. Veškeré stromy, které rostou u nás venku v přírodě, jsou ideální pro pěstování na balkonech, terasách či zahradách. Pěstovat tak můžeme nejen borovici, ale třeba také buk, smrk, javor, jalovec apod. U listnatých stromů je však samozřejmě na podzim třeba počítat s opadem listů, zatímco jehličnany jsou stálezelené. Pokud tedy chceme, aby nám bonsaje dělaly parádu po celý rok, volíme jehličnaté stromy. Venkovní bonsaje se zkrátka chovají stejně jako rostliny ve volné půdě.

Začátečníci by u venkovních bonsají měli začít s pěstováním habru, kterému se daří nejlépe v polostínu. Naopak slunné stanoviště dělá dobře borovici nebo jilmu. Pokud nemůžete bonsajím nabídnout dostatek sluníčka, raději se do jejich pěstování nepouštějte. Celodenně stinná stanoviště se pro většinu druhů vůbec nehodí. Venkovní bonsaje by v interiéru nepřežily, proto je třeba je na zimu zazimovat, aby nedošlo k promrznutí kořenového balu a následnému uschnutí rostliny.

Pokud bychom chtěli bonsaj pěstovat celoročně v bytě, musíme se zaměřit na rostliny bytové. Ty jsou mnohem drobnější, než venkovní bonsaje a tedy i méně odolné proti pěstitelským chybám. Bonsaj lze vypěstovat v podstatě z jakékoliv rostliny, které se v daných bytových podmínkách daří. Pro pěstování v bytě se nejlépe hodí bonsaje fíkusů, které jsou také nejvhodnější rostlinou pro začínající pěstitele. Dále jsou vhodnými pokojovkami fuchsie, ibišky, kamélie, pelargónie, nebo myrta. Některé druhy rostlin je možné letnit – v období, kdy nehrozí mrazy, se strom jednoduše umístí ven a na zimu se zase vrátí do interiéru. Rostliny, které nejsou zvyklé na přímé slunce, by se však mohly spálit, proto je třeba je pomalu přivykat na sluneční záření.

Zásady pěstování bonsají

Rostliny pěstované jako bonsaje potřebují světlo – ideální je, pokud jsou postaveny přímo na okně, dále vyžadují dostatečnou zálivku, zejména v případě, že jsou postaveny v blízkosti radiátoru. Zálivku je třeba přizpůsobit potřebám daného druhu rostliny, ale většina bonsají potřebuje mít neustále zvlhčený kořenový bal. Zaléváme nejlépe dešťovou, nebo alespoň odstátou vodou. Vzhledem k tomu, že jsou bonsaje zasazovány do malých misek, mají tak jen velmi omezené množství substrátu. Z toho důvodu je nutné dodávat rostlinám živiny ve formě hnojiva. Používáme pouze hnojiva speciálně určená pro bonsaje. Hnojíme s mírou, raději častěji a méně, protože při nárazovém přehnojení by mohlo dojít k úhynu kořenů a tím pádem i celé rostliny.

Stříhání bonsají

Pokud se bojíte bonsaj zastřihávat, protože si myslíte, že jí tím více uškodíte, než prospějete, pak hoďte tyto obavy za hlavu. Aby bonsaj byla skutečnou bonsají, tak se stříhat zkrátka musí. Jinak by si rostlina rostla, jak chce a nevypadala by hezky. Pokud již koupíme předpěstovanou bonsaj, můžeme udržovat tvar koruny, který byl stromku již dán, nebo se můžeme pokusit vytvořit tvar jiný – kužel, kouli, obláčky, či dokonce krychli. Jakmile začnou ze založené koruny vystřelovat dlouhé větvičky, je ten pravý čas na zastřihnutí. Vhodnější je stromovou korunu zastřihávat jednou za 14 dní, než jednou za rok. Zastřihnutím se nám rostlina znovu rozvětví a vyraší nové lístečky, čímž se koruna krásně zahustí.

Přesazování

Jakmile je miska s bonsají plná kořenů a rostlina se pomalu zvedá ven, je čas na to ji přesadit. Bonsaj tedy vyndáme z původního květináče, kořenový bal rozčešeme a kořeny zkrátíme, aby měly kam růst. Dlouhé kořeny odstraníme a ponecháme tenké vlásečnicové kořínky. Rostlinu přesadíme do tak velké misky, které odpovídá velikosti koruny stromu. Sázíme do suché zeminy, protože je důležité u kořenů zachovat vzduch. Hůlkou zapracujeme suchou zeminu mezi kořeny, čímž dostaneme vzduch tam, kam potřebujeme. Navrch dáme japonskou zeminu akadama, která povrch upraví a zároveň je také ukazatelem nutnosti zalití. Když je světlá, je to signál, že rostlina potřebuje zalít a naopak, když je tmavá, není potřeba zalévat.

- jpa -