Eukalyptus pochází původem z Austrálie a Tasmánie, ale dnes se vyskytuje v celém tropickém a subtropickém pásmu. Divoce roste v Africe, na Středním Východě, v Asii i Jižní Americe. V Austrálii jsou eukalypty hlavní složkou potravy koal. Známých je asi 700 druhů eukalyptů, které mohou mít podobu keře i stromu. Některé druhy dokonce patří mezi nejvyšší stromy světa, protože běžně dorůstají výšky až 100 metrů. Jednotlivé druhy se mohou lišit nejen výškou, ale také tvarem a velikostí listů, které mají většinou stříbřitě zelenou barvu. Mladé rostliny a keře mají oválné stříbřité listy možno i s jemnými chloupky, zatímco vysoké stromy jsou osázeny podlouhlými zašpičatělými tmavě zelenými hladkými listy. Blahovičníky jsou stálezelené, ale existují i tropické druhy, kterým listy na konci období sucha opadávají. Bělavé květy se na eukalyptech v našich podmínkách objevují jen výjimečně. Plod rostliny představuje čtverhranná tobolka.

Blahovičník gunnův, foto: gardens4you.co.uk

Využití blahovičníku

V listech eukalyptu jsou obsaženy silice eukalyptolu (cineolu), které mají příznivé účinky na lidské zdraví. Vonné silice ničí bakterie, bylinný přípravek z eukalyptu tak pomáhá léčit astma, záněty průdušek, bolesti v krku, kašel, nachlazení, nebo záněty vedlejších nosních dutin. Silice působí i proti některým virům, jako jsou spalničky, spála či herpes a také proti křečím. Eukalyptus má i antiseptický účinek, používá se proto na rány. Dále snižuje horečku a dokáže pomoci při bolestech hlavy i migrénách. Ve formě mastí ulevuje od revmatických bolestí.

Eukalyptus je hojně využíván nejen ve zdravotnictví, ale i v kosmetice. Kromě toho, že bývá součástí různých léků a používá se i jako ochucovadlo do léčiv (sirupy proti kašli) vyrábí se z něj i éterické oleje vhodné k inhalacím, masážím a obkladům, přidává se do parfémů, mýdel nebo šampónů, prostředků ústní hygieny a jeho aroma bývá i součástí žvýkaček. Eukalyptol je rovněž dobrým insekticidem a repelentem. Pro jejich blahodárné účinky na dýchací cesty se doporučuje umisťovat rostliny i do ložnic či dětských pokojů. Není však možné počítat s tím, že jedna rostlinka provoní celý pokoj, museli byste jich mít v místnosti hned několik. Ideálním společníkem bude blahovičník i v bytě kuřáka, protože potlačuje zápach tabákového kouře.

Pěstování eukalyptu

Mezi nejznámější druhy blahovičníku patří blahovičník Gunnův (Eucalyptus gunnii), blahovičník citrónový (Eucalyptus citriodora) a blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus). Pokud byste si chtěli blahovičník vypěstovat doma, tak můžete, není to nijak složité. Pro pěstování v bytě se však hodí jen první dva druhy, blahovičník kulatoplodý je na pěstování v bytě příliš veliký (roční přírůstek dle podmínek 3 až 10 metrů!).

Blahovičník Gunnův - jde o nejvoňavější druh eukalyptu, který divoce roste pouze v Tasmánii. Vytváří menší stromek s drobnými kulatými lístky, jejichž barva bývá šedá až modrá.

Blahovičník citrónový (obr. vpravo) - ve volné přírodě dorůstá až 50 metrů, ale je možné jej tvarovat, proto není třeba se jeho rozměrů obávat. Je oblíbený pro výraznou citrónovou vůni, kterou jemně chlupaté listy uvolňují již při lehkém dotyku.

Výsev

Pokud máme k dispozici semena, vyséváme je nejlépe v únoru nebo v březnu. Výsev se provádí na povrch substrátu. Ten bychom měli udržovat stále vlhký, ale nikdy by neměl být přemokřený, protože by se na něm mohla objevit plíseň. Ideální teplota pro klíčení je kolem 18 °C. Semínka vyklíčí velmi rychle a to během jednoho či dvou týdnů. Pokud chceme klíčení urychlit, můžeme použít fólii s dírkami pro přívod vzduchu. Zemina, do níž semena vyséváme, by měla být tvořena z 60% zahradnickým substrátem a ze 40% rašelinou.

Stanoviště

Eukalypty mají rády chladnější místa, kde však bude zajištěn dostatek rozptýleného světla. Přímé slunce jim nedělá dobře, nejlepší je východní nebo západní okno. Při nedostatku denního světla se za ním rostlina začne vytahovat a vznikají tak dlouhé, slabé a řídce olistěné výhony. Eukalypty se vyznačují jednou zvláštností - pokud jsou vystaveny úpornému slunečními záření, dokážou natočit listy tak, aby se před žárem ochránily. Porosty eukalyptu v takových případech neposkytují téměř žádný stín. Blahovičník bychom měli dát přezimovat do chladnější světlé místnosti, kde by se teplota měla pohybovat ideálně kolem 5 až 10 °C. Pozor, blahovičník není mrazuvzdorný!

Na zahradu nebo domů?

Pokud se tedy rozhodujete, zda jej vysadit na zahradu, nebo jej mít jako pokojovou rostlinu, doporučuje se druhá možnost. Ideální je blahovičník pěstovat jako tzv. přenosnou rostlinu v květináči, kterou můžeme dle počasí a ročního období přemisťovat z místa na místo. Od jara do podzimu může být na zahradě, v chráněném koutu balkonu či lodžie, v zimě jej pak přeneseme třeba do zimní zahrady, případně do nepříliš vytápěné místnosti. Ideální pro eukalypty je tedy kombinace letnění pod širým nebem a zimování ve studeném skleníku či v zimní zahradě. Pokud si však chcete pořídit větší eukalyptus ve formě keře či stromku, je dobré si vybrat blahovičník Gunnův, který v zimě neopadá a snáší o něco nižší teploty, nebo blahovičník citrónový. Na zimu je však třeba i tento druh chránit před mrazem pomocí bublinkové fólie a pytloviny.

Zálivka

Blahovičník vyžaduje pravidelnou a obzvláště v létě vydatnou zálivku. Je však třeba dávat pozor na dlouhodobější přemokření pěstebního substrátu. V zimě musíme zálivku omezit podle teploty okolního prostředí (čím teplejší prostředí, tím častější zálivka). Zemina by měla vždy slabě vyschnout, ale ne přeschnout. Nejméně dvakrát do měsíce rostliny přihnojíme hnojivem pro pokojové květiny.

Další péče

Eukalypty poměrně rychle rostou a tak je třeba je přibližně co dva roky přesazovat do větších květináčů. Ideální dobou pro přesazování je jaro. Při přesazování je však nutné dávat pozor na to, abychom neporušili kořeny. Pokud by se tak stalo, pravděpodobně by rostlina uhynula. Vzhledem k tomu, že listy eukalyptu obsahují vonné silice, nejsou většinou tyto rostliny napadány žádnými škůdci a netrpí ani na žádné choroby. Pokud chceme, aby se nám mladé rostliny začaly bohatě větvit, můžeme v létě zaštípnout vrcholky. Začnou se tvořit košatější tvary. Ustřihnuté výhonky je možné dát do vázy s vodou, kde nám poměrně brzy pustí kořeny. Získáme tak další rostlinku. Můžeme je však také dát sušit a poté třeba uložit do skříně s oděvy.

- jpa -

, http://grafton-nursery.co.uk