Charakter zahrady je dán jak materiálem, z něhož je zhotovena, tak i vším co cestu doprovází, včetně toho, jaké výhledy poskytuje a kde končí. Zahradní cesty i prostranství by měly být zhotoveny ze stejného materiálu, aby se dosáhlo optické jednoty. Trh nám nabízí mnoho možností. Ať již použijeme štěrk, dřevěnou dlažbu, desky z přírodního kamene, nebo cihly zvonivky, zvolíme takový materiál, který se hodí k okolní zahradě. Základem kvalitní cesty je dobře upěchované lože. Jeho sklon či vyklenutí a výšku zvolte podle vlastností půdy a intenzity využívání cesty. Čím více budete po cestě chodit a čím těžší je půda, tím vyšší drenážní vrstvu a hlubší lože cesta potřebuje. Výšku lože a výběr materiálu pro drenážní vrstvu rovněž ovlivňuje konečná podoba povrchu cesty - tedy zda bude cesta pískovaná, dlážděná, štěrkovaná nebo vysypaná drcenou kůrou. Šířka cest se na zahradách u rodinných domů pohybuje od 1 - 1,5 m.
 

SÍLA PŘÍRODNÍHO KAMENE
Přírodní kámen je nejvhodnější pro nenucenou hru tvarů a struktur a mnoha majitelům zahrad se líbí natolik, že jsou ochotni investovat i více peněz. Z přírodního kamene se dělají dlaždice a desky o různé tloušťce. Kamenné desky mohou být pravoúhlé nebo nepravidelné. Jejich horní plochy jsou buďto hrubě opracovány, nebo vybroušeny na hladko. Hodí se na místa kde plánujete zahradní sezení.Dlaždice ve tvaru kostky mají vrchní stranu většinou nepravidelnou, což trochu zhoršuje chůzi po nich. Z malých mozaikových dlaždic (délka hrany 8 až 10 cm) je možné vytvářet překrásné vzory. Při výběru tohoto materiálu pamatujte na to, že přírodní kámen později trochu ztmavne. Přírodní kamenné desky se zapouštějí do připraveného lože. Ve spodní části bude udusaná jílovitá vrstva pokrytá drobnějším štěrkem a ní vysypeme hebkou vrstvu písku. Spáry lze vymazat cementovou maltou. Plocha se zpevní a nebude prorůstat plevely. Tento zásah však může někdy působit nepřirozeně, proto volné nezabetonované spáry můžeme osadit úrazníkem (Sagina subulata) nebo chrustavečkou (Paronychia). Tyto hezké, nízké mechovité rostlinky nepustí plevel, jsou přirozenější než spára s cementem a navíc propustí vodu.
 

BETONOVÉ DLAŽDICE
Tvar, povrch i barva betonových dlaždic prodělaly za poslední období bouřlivý vývoj. Kromě čtvercových nebo obdélníkových šedivých desek se objevují skutečně nápadité zpracované dlaždice, jejichž vrchní část je vykládána nejrůznějšími materiály, od říčných valounků až po mramorové úlomky, vybroušenou žulu nebo ve středomořském stylu osázené ulitami nebo mozaikou z majoliky. Jsou vyráběny v rozmanitých pravidelných i nepravidelných tvarech. K dostání jsou dokonce i takové, které mají tenkou vrstvu z přírodního kamene. Zajímavého efektu dosáhneme, když hladkou betonovou dlažbu přerušíme pásy přírodního kamene. Jejich velkou výhodou je přímá linka na okraji, přesná míra i optimální tvar a hmotnost, takže se snadno pokládají. Sympatickou je rovněž nabídka dalších prvků ve shodném provedení (obrubníků, žlábků pro odvod vody, nepravidelných krajnic, stupínků schodišť apod.). Ještě než koupíte barevné betonové dlaždice, pokud možno ověřte jakou barvu mají když jsou navlhlé. Počítejte i s tím, že barevný tón časem vybledne.
 

CIHLY VNÁŠEJÍ DO ZAHRADY STRUKTURU
Dalším vhodným materiálem pro tvorbu zahradních cest či ploch jsou mrazuvzdorné cihly. Cihly - zvonivky tvoří tradiční povrch cest anglosaských zahrad. U nás je většinou nahrazují dlaždice z pálené hlíny. Zvonivka oživí každou zahradu a výrazně se podílí na vytvoření příjemné atmosféry. Sestavy malých plošek cihel vnášejí do zahrady výraznou strukturu a vzorování. Svým vzhledem zahradní prostor výrazně doplňují, aniž by nepříjemně opticky vystupovali a potlačovali účinek okolních výsadeb. Základní hmotou ze které jsou tyto cihly zhotoveny, je čistý jíl. Ten se vyhněte, potom tvaruje, suší a vypaluje při vysokých teplotách. Tato poslední fáze pracovního postupu je rozhodující pro kvalitu cihel. Až když je téměř dosaženo tavného bodu, tehdy se uzavírají póry a hotová cihla už nepřijímá vodu. Nepřepalované cihly mají otevřené póry, kterými nasávají vlhkost, ta v zimě při minusových teplotách cihlu roztrhá a na jaře se rozdrobí. U nás zvonivky koupíte jen výjimečně. Jsou totiž nahrazeny zahradními dlaždicemi podobného vzhledu a tvaru. V přírodních zahradách působí přirozeně, přestože je vlastně uměle vytvořeným prvkem. Pro malé zahrádky má právě onu míru potřebného rozměru. Teplé barvy hlíny se pohybují mezi žlutou, červenou a tmavohnědou. Ukládat se mohou naplocho, nebo nastojato, ale největší stability dosáhnete tehdy, když je budete klást tak, aby užší a delší strany byly nahoře.
 

POZOR NA DŘEVO
Dřevěné dlažby vyžadují propustný podklad, štěrk. Za deštivého počasí musí voda rychle odtékat, aby dřevo nezačalo hnít. Dlaždice z kulatiny, hranolů nebo z železničních pražců musejí být dobře impregnovány. Dřevo z dubu, smrku a akátu vydrží přibližně padesát let, z borovice, smrkovce a jedle od pěti do deseti let. Dřevěnou dlažbu můžeme umístit jen na slunečná místa. Ve stínu obroste mechem a stane se nebezpečně kluzkým. Dlažba z dřevěných špalků má vysokou estetickou hodnotu, ale rovněž není vhodná do vlhkého prostředí. Špalky musejí být minimálně 20 cm vysoké. Je vhodné ponořit každý špalík do impregnačního roztoku a nechat oschnout. Spodní část můžeme namočit do asfaltu. Špalíky ukládáme do pískového lože. Hotová dlažba se zasype také pískem a důkladně zalije vodou, aby písek vyplnil všechny spáry.
 

MOŘE KAMÍNKŮ
Štěrk, oblázky a drť jsou nejen laciné materiály, ale také se s nimi dobře pracuje. Navíc se dobře hodí do zahrad všech stylů. Jejich výhody se především projeví v malých zahradách nebo v maloplošných částech zahrad. Úzké plochy nebo plošky nepravidelného tvaru, které by se daly těžko vydláždit, dostanou atraktivní vzhled, vysypeme-li je štěrkem. Tmavé kouty nebo výklenky budov, v nichž by rostly jen málokteré rostliny, vypadají se světlým štěrkem čisté, uklizené a ztratí svou temnost. Štěrkové plochy omezíme hranou z kovové pásky, z cihel nebo jiného pevného materiálu. Cesty vysypané kůrou olemujte pražci nebo dubovými špalíky. Je-li vyhloubené lože mělké, je dobré pokrýt zem černou netkanou textilií a teprve souvislý pás černé netkané textilie a teprve na něj rozhrnout štěrk nebo drcenou kůru. Textilie zabrání růstu plevelů. Tyto cesty jsou ideální pro květinové lemy, protože štěrk nebo štěpky rychle odvádějí vodu od rostlin. Chůze po pružném, měkkém materiálu je velmi příjemná.

Text: Andrea Mičková, časopis Domov

Foto: archiv firmy Zahrady Skoupý

Diskuze k článku

Články s podobnou tématikou
Zimní zahrada
I stromy mají osobnost
Přemýšlíte o garáži?
Kouzlo osvětlené zahrady
Dlažba ze dřeva
Zahradní jezírka
Zahrada během stavby