Volba správného místa a nádoby

Než se pustíte do samotného kompostování, je nutné najít na zahradě to nejvhodnější místo. Při jeho zakládání myslete na to, že kompost díky tlení a rozkladu jednotlivých částí odpadu nepříjemně zapáchá. Tudíž by měl být v dostatečné vzdálenosti od domu vašeho i vašeho souseda, ale zároveň by měl být také dobře přístupný. Kolem je nutné mít i dostatečný prostor na manipulaci s nářadím. Zcela nevhodné je místo, kam celý den praží slunce, protože by zbytečně docházelo k vysychání kompostu a samotný proces kompostování by vůbec nemohl proběhnout. Ideálně by měl kompost stát v polostínu, v závětří nejlépe skryt pod neprostupnou hradbou listoví ze stromu. Listí stromu zabrání v případě deště velkému propadu dešťové vody. Příliš mnoho vody totiž z kompostu odplavuje cenné živiny.

Pokud máte velkou zahradu, můžete si vystačit i bez nádoby. Kompost jednoduše založíte na volném prostranství a jednotlivé vrstvy skládáte na sebe. Výhodou takového rozlehlého kompostu je možnost z jedné stany vršit a kompost zakládat a z druhé již hotový odebírat. Nevýhodou je velká náročnost na prostor a také neestetičnost.

Estetiku i funkčnost vám zcela jistě zajistí speciálně upravené nádoby ke kompostování, které si buď můžete sami vyrobit, nebo již hotové koupit v obchodech pro zahrádkáře. Mohou mít rozličné tvary a vyrobeny jsou z nejrůznějších materiálů, takže záleží jen na vás, které z nich zvolíte:

Plastové nádoby – zpravidla jsou vyráběné z recyklovaného plastu a mohou být opatřeny víkem. Výhodou uzavřených kompostovacích nádob je eliminace zápachu a umístění v podstatě na kterémkoliv místě v zahradě. Ovšem ne každý dokáže správně odhadnout potřebnou vlhkost a správnou míru provzdušnění nutnou k procesu kompostování, kvalitní kompost by tak vůbec nemusel vzniknout. Proto se uzavřené nádoby příliš nedoporučují začátečníkům. Pro ty jsou vhodnější nádoby otevřené.

Nespornou výhodou plastových nádob je jejich dlouhá životnost.

Dřevěné nádoby – na zahradě vypadají asi nejlépe a hlavně nejpřirozeněji zapadnou do okolní krajiny. Navíc si průměrně zručný kutil může takovou nádobu vyrobit i sám z opracovaného dřeva. Počítejte však s tím, že dřevěné nádoby mají poměrně krátkou životnost, i když i ta lze mírně prodloužit vhodnou netoxickou a nejedovatou impregnací.

Kovové nádoby – i ty seženete v běžné síti obchodů pro kutily a zahrádkáře, avšak dobře vybírejte. Ty z pozinku rozhodně nejsou vhodné pro kompostování. Do kompostu se dostává z jejich povrchu příliš mnoho zinku.

Drátěné pletivo – je určitě podle odborníků vhodnější než celokovové nádoby a je ze všech variant nádob určitě tou nejlevnější. Díky otvorům v pletivu zajišťuje také dostatečnou vzdušnost kompostu.

Ideální je mít dvě kompostovací nádoby. Zatímco v jedné kompost může dozrávat, druhou můžete plnit. Poslouží vám také dobře při přehazování jednotlivých vrstev.

Co ano a co ne?

Do kompostu patří téměř všechen zahradní odpad jako jsou zbytky rostlin, ostříhané větve stromů nejlépe rozdrcené na malé části, spadané listí vyjma listí z ořešáku a jírovce, posekaná tráva, zbytky zeleniny a ovoce z kuchyně, dokonce i papírové kapesníky a ubrousky.  

Naproti tomu tam rozhodně nepatří plasty ani plastové obaly, maso a zbytky jídel, mohlo by dojít k plesnivění nebo se vám v horším případě začnou na zahradu stahovat za jídlem hlodavci. V žádném případě neučte chodit na kompost kočky ani psy konat svou potřebu. Mohli by jej infikovat nebezpečnými choroboplodnými zárodky. Nepatří na něj ani vytahaný plevel nebo nějakou nemocí napadené rostliny.

Tak je to správně

Kompost nesmí vyschnout, ale zároveň nesmí být rozbahněný. Správnou vlhkost poznáte, zmáčknete-li v ruce hroudu kompostu a objeví se jen ojediněle kapky vody. Pokud je kapek hodně, nebo z něj dokonce voda teče proudem, je nutné z něj vlhkost vytáhnout. To můžete třeba přisypáním pilin z nebarveného dřeva nebo slámy. Je-li naopak příliš drobivý, je potřeba jej vlhčit, stejně tak i pokud je po stranách patrná bílá plíseň.

Na trhu je k dostání i celá řada pomůcek, které mají k procesu napomoci. Někteří zahradníci je zavrhují, jiní na ně nedají dopustit. Většina z těchto podpůrných směsí obsahuje živiny, které zlepšují strukturu humusu, eventuelně obsahují mikroorganismy, které mají za úkol rozkládat jednotlivé složky kompostu. Používají se také různé posypy. Asi nejznámější a nejvyužívanější je posyp vápnem, jež neutralizuje PH nebo kamennou moučkou, který na sebe váže pachy a je tak vítaným pomocníkem především v malých zahradách. Vhodné jsou také žížaly napomáhající k rychlejšímu rozkladu látek a provzdušnění.

Kdy je hotovo?

Obecně trvá celý proces, než dozraje kvalitní kompost šest až dvanáct měsíců. Urychlit jej můžete občasným přehozením jednotlivých vrstev. Jestli je hotovo, zjistíte jednoduchým testem. Vezměte navlhčený kompost a dejte jej do nízké nádoby, vysejte do něj semínka řeřichy, přikryjte potravinovou fólií a počkejte tři až pět dní. Pokud vyklíčí silné krásně zelené rostlinky, pak je kompost dostatečně zralý a bez jakýchkoliv škodlivých látek. Jsou-li však lístky rostlin nažloutlé nebo nahnědlé, pak ještě zralý není a je potřeba mu dopřát ještě trochu času.

Autor: Petra Martíšková

Foto: Projektové domy, Ekodomov

Články s podobnou tématikou 
Jak hubit škůdce bez chemie
Jak se staví skalka
Podzim na zahrádce
Podzim je ideální čas k výsadbě trvalek
Potřebujete rotavátor?