Pěstování jiřin, královen podzimních zahrad
13.08.2011
Původním domovem jiřiny neboli "slečny mezi kvítím, s nádherným šatem, ale prázdnou lící", jak ji nepříliš lichotivě nazval obrozenecký básník František Ladislav Čelakovský, je americký kontinent, a přesto se jiřiny v zahradách staly královnami pozdního podzimu.
Jiřiny byly pro ozdobu evropských zahrad objeveny poměrně pozdě v mexických horách koncem sedmnáctého století. O dovoz jiřin na starý kontinent se postaral španělský místokrál, který nechal ihned odeslat několik exemplářů do Madridu. Několik let trvalo, než dvorní zahradníci vyšlechtili za vysokými zdmi královského sídla Escorialu jiřinu do takové podoby, kdy se s ní král mohl pochlubit veřejně. Jednu hlízu věnoval také anglickému vyslanci, a tím začala nejslavnější éra v pěstování jiřin, neboť jejich šlechtění se stalo módním koníčkem lepší společnosti, který se ujal i v Čechách. V osmnáctém století se však ještě nekonaly speciální květinové výstavy, ale krása jiřin se prezentovala na vyhlášených jiřinkových slavnostech ve Skaličce u České Skalice, jejichž účelem bylo vedle předvádění dcer na vdávání i předvádění nově vyšlechtěných druhů jiřin.
K jejich rozšíření přispělo i to, že se snadno pěstují téměř v každé zahradě. Nepotřebují totiž žádnou speciální půdu, a dokonce se mohou sázet opakovaně na totéž místo. Velmi jim však prospěje, pokud jim vyhradíme místo na plném slunci a upravíme kyselost půdy k neutrální hodnotě přidáním dolomitického vápence.
Hlízy jiřin se vysazují koncem dubna až začátkem května tak, aby byly zakryty asi deseticentimetrovou vrstvou půdy. Při mělké výsadbě mohou "krčky" hlíz poškodit pozdní jarní mrazy, a rostlina již znovu neobrazí a uhyne. (Krček je místo na přechodu mezi hlízou a stonkem rostliny). Hlízy opatrně očistíme od zeminy a rozdělíme je na tolik částí, kolik z nich vyrůstá stonků. Hlízu uložíme do jamky, do poloviny zahrneme zeminou, dobře nohama upěchujeme půdu a důkladně zalijeme. Po vsáknutí vody na hlízy nahrneme zbývající suchou zeminu (třeba i do hrůbku), aby dobře izolovala vlhkost a pupeny mohly začít růst. Protože ne všechny jiřiny mají dostatečně pevné stonky, aby odolaly polámání větrem, při sázení ze severní strany k hlíze zasuneme opěrný kolík.
Během vegetace odřezáváme odkvetlé květy, a pokud chceme vypěstovat opravdu výstavní a velké květy, vylamujeme boční výhony.
Protože jiřiny nepatří mezi mrazuvzdorné rostliny, hlízy z půdy vybíráme v průběhu října nebo pokud listy spálí první podzimní mráz: Správně se hlízy mají uskladnit v chladném prostředí, ale bohužel, v moderních sklepích s ústředním topením je poměrně teplo. Kdo chce uchovat hlízy jiřin pro příští rok, může použít následující osvědčený postup:
Hlízy z půdy opatrně vyndáme rycími vidlemi, aby se nepoškodily. Stonky seřízneme deset až patnáct centimetrů nad zemí a necháme několik hodin zaschnout. Mezitím si připravíme dostatečně velké, dostatečně pevné kapsy z pevných plastových sáčků, do nichž na dně i na bocích kancelářskou děrovačkou vytvoříme otvory. Oschlé hlízy, i se zbytkem půdy na kořenech vložíme do kapes, které nahoře svážeme tak, aby stonky vyčnívaly ven. Kapsy narovnáme do bedničky, označíme je štítkem se jménem druhu nebo podle barvy jiřin a uskladníme je ve sklepě nebo chladné místnosti. Výhodou je, že hlízy nevysychají a průhledný obal umožní snadnou kontrolu, zda hlízy nehnijí.
V současnosti jsou všechny pěstované jiřiny převážně vyšlechtěné hybridy. Podle tvaru květních úborů se zařazují do několika skupin: Z nízkých druhů, které se často využívají na obruby trávníků, záhonů nebo okenních truhlíků jsou vhodné jednoduše kvetoucí jiřiny, které mají typický vzhled květů se žlutým středem obklopený lístky, které mohou mít různé barvy. Poloplné jiřiny mají mezi žlutým středem a okrajovými lístky "náhrdelník" drobných různobarevných lístečků a anemonkovité jsou ty, kde je žlutý střed nahrazen do trubky stočenými lístky téže barvy jako okrajové. Vysoké velkokvěté jiřiny se dále dělí podle tvaru na tzv. dekorační, s velkými, široce rozloženými květy, leknínovité s velkými květy připomínajícími květ leknínu. Jiřiny, jejichž květní lístky jsou stočené do trubek a na konci jsou různé rozeklané, označujeme jako kaktusovité a polokaktusovité. Pokud jsou květy uspořádány do kuličky nebo do polokoule, patří do skupiny pompónkovitých, a jiřiny s různým exotickým zbarvením, se skvrnami nebo zvláštním tvarem lupenů se pak řadí mezi orchidejovité, pivoňkovité a mnoho dalších.
K řezu do vázy se více hodí velkokvěté dekorační jiřiny a pompónky, které můžeme do aranžmá kombinovat s letničkami, okrasnými trávami, květy trvalek či větévkami s okrasnými plody.
Autorka: Irena Forejtová
Foto: Langrovo zahradnictví
Související články
Pěstujeme šantu neboli nepetu
Nechejte rozkvést klematis na vaší zahradě
Podzimní a zimní nápady pro aranžmá dekorací
Pěstujeme levanduli
Článek byl zobrazen 15317 krát.
Diskuze k článku
Nenalezen žádný záznam
Kontextová reklama
Dětský rostoucí nábytek přímo od výrobce
Pořiďte dětem kvalitní rostoucí nábytek, který jim vydrží až do dospělosti a přispěje k jejich zdravému růstu. Rostoucí stoly a židle MAYER CZ - zdravé sezení pro děti od 4 do 18 let.Tepelná čerpadla Mach – Chameleon
Vysoce výkonná česká tepelná čerpadla Mach Chameleon. Servis a vzdálená správa přímo od výrobce s dlouholetou tradicí. Vývoj, výroba, instalace a servis tepelných čerpadel.Kvalitní nábytek české výroby
Moderní český nábytek za rozumnou cenu - kuchyně, obývací pokoje, ložnice, dětské pokoje, předsíně, kanceláře. Vybavte si celý dům v jednom stylu. Nábytek MONARC - nábytek s tradicí od roku 1991.
Další články na téma Zahradnictví a zahradnické potřeby
Ideální rostliny na živý plot? Jedině túje!
Živý plot nemusí oddělovat pouze naši zahradu od přilehlé komunikace nebo zahrady sousedovy. Může vytvářet také útulná zákoutí v zahradě samotné. Ideální rostlinou pro stříhaný stále zelený neopadavý plot je zerav neboli túje.
Pěstování jiřin, královen podzimních zahrad
Původním domovem jiřiny neboli "slečny mezi kvítím, s nádherným šatem, ale prázdnou lící", jak ji nepříliš lichotivě nazval obrozenecký básník František Ladislav Čelakovský, je americký kontinent, a přesto se jiřiny v zahradách staly královnami pozdního podzimu.
Pěstování hroznového vína
Zasadit vinnou révu je totéž jako bychom zasadili strom. Při dobré péči může keř na zahrádce vydržet nejméně čtvrt století, ale nejsou výjimkou ani starší rostliny. Dokladem toho jsou zdi starých stodol a chalup dodnes porostlé mohutnými révovými keři.
Nebojte se tvarování živých plotů
Živý plot ohraničující vaši zahradu je skvělým řešením, jak zamezit zvědavým pohledům kolemjdoucích. Než se jej však rozhodnete založit, měli byste mít představu o tom, jaké má výhody i nevýhody a jakou péči bude nutné mu věnovat. Jedině díky pravidelnému zastřihávání a tvarování se vám z něj nestane nezvladatelná houština.
Pozor na jedovaté jehličnany ve vánoční výzdobě
K Vánocům, adventu a vánočním dekoracím neodmyslitelně patří větvičky z nejrůznějších jehličnanů. Většina z nich je neškodná, ale může se stát, že jste si do vázy dali i takové, u nichž hrozí riziko otravy a vy o tom ani nevíte. Některé druhy mohou být i smrtelně nebezpečné! Pojďme tedy zjistit, jakých větviček bychom se měli doma raději vyvarovat.
Pěstujeme levanduli
Víceletá silně aromatická rostlina je známá svými blahodárnými účinky na naše zdraví, jako výborné koření i jako aromatická rostlina, která dokáže krásně provonět domov. Díky svým fialovým květům a stále zeleným keříčkům je také ozdobou opravdu každé zahrady.
Rychlíme puky čekanky
Čekanka salátová, Cichorium intybus, byla již ve starověku a středověku léčivou rostlinou, a zůstala jí dodnes. V naší kuchyni je známá spíše jako náhražka kávy, cikorka, ale čekankové puky se využívají stále je sporadicky, přesto, že rychlení čekanky je poměrně snadné.
Liatris spicata neboli Šuškarda klasnatá – nenáročná květina kvetoucí celé léto
Pokud hledáte odolnou a nenáročnou rostlinu pro vaši zahradu, která bude zároveň její nevšední ozdobou, pořiďte si šuškardu klasnatou. Tato rostlina je velice zajímavá svým tvarem a získá si vás také barvou. Tvoří ji třásnité fialové klasy, které kvetou v průběhu celého léta. Často se šuškardě říká také shorakvět, protože se její květy otevírají netradičně odshora dolů.
