Pokud také rádi zkoušíte nové věci a mrzí vás, že nemáte dostatečné prostory pro kompostování a zpracovávání bioodpadu, pak vás jistě možnost vermikompostování zaujme. Pro kompostování pomocí žížal totiž není potřeba vlastnit žádnou zahradu, vermikompostér není nijak objemný a je možné jej umístit jak na balkon, lodžii, tak do sklepa, garáže, dílny, do chodby, nebo třeba přímo do bytu, kanceláře, nebo školní třídy. Žížalám se bude dobře dařit všude tam, kde se teplota pohybuje mezi 15 - 20ºC. Jestliže vám tedy nevadí, že budete sdílet byt s poněkud nevšedními obyvateli, budou vám pro vermikompostování stačit jen dvě věci – kompostér a žížaly.

Jak funguje?

Při kompostování je využíváno schopnosti žížal přeměňovat ve svém trávicím traktu rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo, tzv. vermikompost. Zpracovávané biologické odpady prochází trávicí soustavou žížal a stanou se z nich výměšky, které tvoří vlastní hmotu hnojiva. Přeměna bioodpadu na humus je velmi rychlá, proto tento způsob kompostování ocení nejen zahrádkáři, ale i lidé, kteří vlastní zahradu nemají, ale chtějí vzniklé hnojivo využít pro pokojové rostliny, nebo do truhlíků za okna.

Není žížala jako žížala

Pro vermikompostování se nejčastěji používají tzv. kalifornské žížaly, které je možné sehnat ve specializovaných obchodech, nebo u úspěšných chovatelů. A proč právě kalifornské? Protože v porovnání s těmi českými žížalami hnojními jsou žravější a rychle se množí. Jsou však o něco náchylnější na teplotu, proto je třeba jim zajistit nejlépe pokojovou teplotu okolo 20 stupňů Celsia. Českou zimu by venku nepřežily, proto pokud je máme přes léto na balkoně, je potřeba je na podzim stáhnout a umístit někde v teple. Jakmile teplota klesne na hranici 5 stupňů nad nulou, začne být žížalám kalifornským zima a přestanou jíst a množit se. Žížaly je tak potřeba s příchodem chladnějších měsíců „zazimovat“. Pokud se rozhodnete s vermikompostováním skončit, rozhodně žížaly nevypouštějte do přírody. U nás nejsou kalifornské žížaly původním druhem a do volné přírody tedy nepatří. Raději je předejte jinému chovateli.

Žížalí jídelníček

Pokud si lámete hlavu nad tím, čím kalifornské žížaly pohostit, nebojte se experimentovat. Časem sami přijdete na to, co jim nejvíce chutná a čeho se naopak ani netknou. Oblíbenou potravou žížal jsou nejrůznější zbytky a odkrojky zeleniny i ovoce, nepohrdnou tedy bramborovými slupkami, jablečnými ohryzky, nebo zelenými natěmi. Rády si dají také čaj nebo kávovou sedlinu. Čajové sáčky jsou u nich zvláště oblíbené pro rozmnožování. Také vařená zelenina, chlebové kůrky či drcené skořápky vajec jsou vhodné a navíc kompost obohacují o vápník. Výhodou vermikompostu je, že je možné v něm zpracovávat i shnilé a plesnivé ovoce či jiné zbytky, které do běžného kompostu nepatří. Kalifornské žížaly dovedou vyčistit i nebezpečné odpady biologického charakteru. Naopak je příliš nepotěšíte žádnými chuťově příliš výraznými potravinami, jako jsou citrusy, zázvor nebo třeba cibule. Do vermikompostéru nedávejte ani mléčné či masné výrobky. Žížaly se krmí jednou až dvakrát týdně, ale nesmí se překrmovat!

V čem žížaly „ubytovat“?

Jak vlastně takový vermikompostér vypadá? Není to nic složitého, jde o několik na sebe poskládaných nádob, které je možné zakoupit ve specializovaných obchodech, nebo se dají i vyrobit. Hotové vermikompostéry stojí přes 2 tisíce korun, pokud se však rozhodnete vyrobit si jej sami, výrazně tím ušetříte. Stačí si koupit několik plastových krabic s víkem a věnovat trochu času jejich úpravě. Mezi jednotlivými patry je třeba provrtat dírky, kterými budou žížaly prolézat a které také slouží pro odvodňování a provzdušňování. Plastové vermikompostéry jsou snadno udržovatelné a omyvatelné, ale toto zařízení je samozřejmě možné vyrobit i z jiných materiálů, např. ze dřeva či kovu.

Vermikompostér Can-O-Worm

Dopřejte žížalám komfort

Žížaly se umístí do horního patra vermikompostéru, které je vybaveno podestýlkou, což může být například novinový papír, listí, tráva, hobliny, kokosové vlákno nebo hlína. Žížaly se totiž potřebují mít kam zavrtat. Dolní patro (případně patra) zůstávají zatím prázdná a odtéká do nich přebytečná vlhkost, která se nazývá „žížalí čaj“ (worm tea). I tuto tekutinu je možné využívat jako hnojivo. Jakmile se vrchní díl vermikompostéru zaplní, stačí přidat další patro, do něhož si žížaly přelezou dírkami, nebo je tam můžeme jednoduše přestěhovat. Zaplnit jedno patro a vytvořit kvalitní hnojivo trvá žížalám běžně okolo 2 až 3 měsíců.

Co je třeba hlídat?

Vermikompost při správném zacházení nezapáchá a tak se nemusíte bát, že vás nebo vaše okolí bude obtěžovat nelibá vůně. Jedním z problémů, který však trápí chovatele žížal, jsou octomilky. Tito nezvaní hosté se začínají objevovat v době, kdy je materiál příliš vlhký. Přibývající zbytky jídla totiž obsahují vodu a může tak dojít k přemokření. Při zmáčknutí kompostovaného materiálu v hrsti by se neměla mezi prsty objevovat voda, ale jen pár kapek. Vermikompost by neměl být blátivý, ale jen vlhký. Problém lze vyřešit přidáním nějakého savého materiálu, jako je třeba natrhaná rolička od toaletního papíru či papírový obal od vajec.

Vermikompostér českého výrobce KOKOZA

Dále je potřeba se zaměřit na teplotu žížalí „ubytovny“ a také na množství bioodpadu. Zhruba jedenkrát za týden je dobré vermikompostér opatrně prohrábnout a podívat se, jak se obyvatelkám daří. Tím také vermikompost provzdušníme. Pokud se vám zdá, že máte nedostatek malých žížal, je to signál, že se nerozmnožují. S největší pravděpodobností je na vině opět přílišná vlhkost nebo špatná podestýlka.

Za péči následuje odměna

Žížaly se nám za péči odmění kvalitním vermikompostem, který je možné používat jako přírodní substrát a hnojivo pro pokojové i venkovní rostliny. Ušetříme tak za nákup drahých hnojiv. Kvalita vermikompostu, kterému se říká také naturhumus, je mnohem vyšší než kvalita běžného kompostu. Obsahuje totiž enzymy, které po hnojení rostlin zvyšují o 15% úrodu a rostliny díky nim dosahují bohatšího vzrůstu, jsou odolnější proti chorobám a škůdcům. Díky enzymům dochází také k lepší využitelnosti minerálních látek obsažených v půdě – běžně je to kolem 40 až 50%, ale s obsahem enzymů z vermikompostu je to mezi 80 až 90%. Naturhumus je tedy opravdu kvalitním hnojivem a také je daleko ekologičtější než například hnůj.

- jpa -
 

Tematické články
Kompostovat můžete i doma
Jak na podzim zatočit s plevelem a zregenerovat zahradu?
Kompostování na sídlišti? Proč ne!
Jak nakupovat truhlíky a substráty pro pěstování rostlin