Do pěstování borůvek by se měl pouštět jen ten zahradník, který je schopen jim zajistit vhodné podmínky. Borůvky mají hodně kyselou půdu s nízkým pH. Kanadské borůvky potřebují navíc ještě půdu dostatečně vlhkou. Pokud se vám tedy nechce tyto podmínky na zahradě složitě vytvářet, bude pro vás lepším řešením se poohlédnout po jiných, stejně lahodných plodinách. Existují takové, které se borůvkám podobají, ale zároveň borůvkami z botanického hlediska nejsou. Svou chutí však mohou borůvky dokonce předčít. Zahrádkáři však ocení jejich základní vlastnost, že se jim daří v běžné zahradní půdě.

Pokud máme na zahradě kyselou půdu, obvykle to značí, že je s ní něco v nepořádku. Pokud má půda totiž dostatek humusu a obsahuje zdravý půdní život, bývá její pH neutrální. Abychom mohli pěstovat borůvky a jiné kyselomilné rostliny, museli bychom na zahradu přidávat kyselou rašelinu, nebo různé okyselující přípravky, což není zrovna nejvhodnější. Příroda by se totiž snažila s touto kyselostí bojovat a odstranit ji. Mnohem jednodušší a také mnohem přirozenější je pěstovat na zahradě takové rostliny, pro které máme podmínky.

Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica)

Zimolez kamčatský je nízký opadavý keř, který bývá lidově nazýván kamčatskou borůvkou, ale borůvkou v pravém slova smyslu není. Patří do čeledi zimolezovitých, kterých existuje kolem 60 druhů. Tento zimolez pochází z východní Sibiře, konkrétně z poloostrova Kamčatka, kde se objevuje v rozsáhlých porostech. Zimolezy původní divoké formy se příliš chutnými plody pyšnit nemohly, ale odborníci z nich šlechtěním dokázali vypěstovat odrůdy s plody připomínajícími jak barvou, tak i chutí borůvky. Z tohoto důvodu se ujal také název kamčatská borůvka. Dorůstá výšky asi 1,5 – 2 metry a na Kamčatce je typickou podrostovou dřevinou, která se vyskytuje ve světlých hájích, na lesních pasekách, rašeliništích, nebo močálech. Běžný je také výskyt podél řek a jezer.

Vzhledem k tomu, že na Kamčatce dokázal zimolez odolávat drsným podmínkám, je mrazuvzdorný, nenáročný a dlouhověký. Oproti klasickým borůvkám se mu daří na jakékoliv půdě a nepotřebuje kyselou lesní půdu, která přirozeně vzniká pod jehličnatými stromy vysoko v horách. Dobře roste na neutrálních, kyselých a zásaditých půdách – na půdní podmínky je tak naprosto nenáročný. Půda může být písčitá, hlinitá, nebo třeba mírně jílovitá. Nemá rád pouze hodně jílovité a nepropustné půdy. Nevadí mu ani půda chudší na živiny, špatně by se mu však dařilo v půdě suché. V prvním roce po výsadbě je tak nutné dopřát zimolezu během suchých letních dní dostatečnou zálivku a mulč. Starší rostliny snášejí sucho o něco lépe.

Jednou z předností zimolezu kamčatského je jeho odolnost vůči mrazu a to jak ve dřevě i v květu. Dokáže odolat až 45 stupňovým mrazům, skvěle odolný je také proti chorobám a škůdcům. Vzhledem k tomu, že rostlina pochází z oblasti s krátkým vegetačním obdobím, má dispozice k brzkému sesychání a opadávání listů. U nás tak již v průběhu července začnou listy žloutnout a opadat, což není na závadu a nejde ani o žádnou chorobu. Tmavě modré plody jsou ojíněné a dozrávají již během května, v teplém jaru i koncem dubna. Sklízet plody je tak možné poměrně brzy. Právě zimolez kamčatský je takovou první vlaštovkou po dlouhé studené zimě. Je prvním ovocem, z něhož se budeme moci na zahradě na jaře těšit.

Abychom docílili bohaté plodnosti keřů, je dobré vysadit alespoň dvě odrůdy zimolezu vedle sebe. Mezi nejčastější odrůdy patří Amur, Altaj a Modrý triumf. Altaj dozrává jako první a krásně voní po borůvkách, zatímco Amur si dává týden až dva týdny načas a poté z něj můžeme sklízet úžasně sladké plody. Bobule zimolezu se mohou jíst čerstvé, ale skvěle chutnají také rozmixované v koktejlech, nebo se z nich dají zpracovávat kompoty, džemy či mražené výrobky. Plody obsahují množství vitamínů, především jsou bohaté na vitamíny C a B, a na minerální látky, jako je hořčík, vápník, fosfor a draslík. Obsahují různě biologicky aktivní látky, díky kterým mají léčivé vlastnosti. Je možné je využívat při léčbě sklerózy, pomáhají zastavovat krvácení a jsou rovněž vhodným močopudným a antimikrobiálním prostředkem. Plody zimolezu kamčatského je možné využívat také jako barvivo.

Muchovníky (Amelanchier)

Tyto keře a menší opadavé stromky pocházející původem ze Severní Ameriky se těší čím dál větší oblibě. Mají jedlé plody, na kterých si rádi pochutnají jak lidé, tak i ptáci. Muchovníků existuje asi 20 druhů, z nichž nejvíce je doma v USA a Kanadě, ale existuje také druh – muchovník oválný, který pochází z Evropy, další dva druhy muchovníku pak najdeme i v Asii. Zahradnicky jsou muchovníky velmi ceněné, přestože donedávna byly tyto rostliny většině lidí neznámé. Průmyslově se pěstují jen v určitých oblastech a využívaly se často jako náhražka hrozinek.

Na českých zahradách se nejčastěji setkáme s muchovníkem Lamarckovým, kanadským, olšolistým a oválným (vejčitým). Jednotlivé druhy se od sebe liší vzrůstem, chutí plodů, tvarem listů i koruny. Obvykle jde o větší keře či malé stromky dorůstající výšky mezi 2 až 5 metry. Plody všech muchovníků jsou však jedlé, mají sladkou chuť a není u nich patrná typická borůvková kyselost, kterou je možné cítit v plodech zimolezu kamčatského. V plodech muchovníků jsou semínka, která když se rozkousnou, chutnají jako mandle. Na stromech zralé bobule vydrží skoro měsíc a mohou mít velikost menší třešně. Mezi nejzajímavější odrůdy muchovníku patří Smokey, Martin, Thiessen, Ballerina a Northline.

Na jaře se muchovníky obalí bílými květy a na počátku léta se objevují růžové, později pak fialové plody. Zralé plody mají tmavě fialovou barvu. Na podzim nás pak rostliny ještě potěší pestře zbarvenými listy. Muchovník má tedy na zahradě rozhodně své místo, protože kromě toho, že z něj máme užitek v podobě chutných plodů, je také zajímavou okrasnou rostlinou. U této elegantní dřeviny je dobré si zjistit, jaké zrovna vámi vybraný druh dorůstá výšky, abyste jej vhodně zakomponovali do vegetačních pater zahrady. V případě, že máte malou zahradu, sežeňte si ty nejlépe plodící odrůdy. Muchovníky mají obecně rády slunce, ale snáší i polostín. Na půdu jsou nenáročné, a pokud jim nad kořeny dáte mulč a kompost, budou více plodit. Muchovníky není třeba řezat.

- jpa -

Foto: Havlis.cz, Zahradnictvo Limbach

Další články z rubriky Zahrada
Oblíbené letní ovocné koláče
Pěstování angreštu a netradiční angreštové dobroty
Pěstování jahod snadno a rychle
Kustovnice čínská Goji – elixír dlouhověkosti i sexuální aktivity
Mochyně – k dekoraci i k jídlu
Velkoplodé borůvky pomáhají proti stresu i rakovině
Zakrslé ovoce můžete pěstovat i na balkóně