Mirabelky, blumy a ringle

Mirabelky, blumy a ringle spadají pod rozsáhlý rod stromů a keřů z čeledi růžovitých s názvem slivoně (Prunus). Slivoní roste na světě okolo 430 druhů a nejčastěji se vyskytují v mírném pásmu severní polokoule. Stromy na jaře zdobí bílé či růžové květy s pěti korunními a pěti kališními lístky. Růst mohou samostatně nebo v květenstvích. Plodem slivoní je vždy peckovice, tedy plod se šťavnatou dužinou a relativně velkou peckou uvnitř. Listy stromů jsou jednoduché a na okrajích zubaté.

Druhy slivoní

Slivoň obecná, nebo také slivoň slíva (Prunus insititia), které se říká i trnkoslivka, je velmi podobná švestce, ale v několika detailech se liší. Právě ze slivoně obecné bylo zušlechťováním a křížením se švestkou vytvořeno množství nejrůznějších odrůd, které se dnes v zahradách těší velké oblibě. Jde zejména o ringle neboli renklódy, blumy a mirabelky.

Mirabelky (Prunus domestica syriaca) – jde o plody zušlechtěného balkánského druhu slivoně Prunus cerasifera Erh., který je jakýmsi přechodem mezi švestkou a třešní. Květy jsou bílé s růžovým nádechem a drží na dosti dlouhých stopkách v okolících. Mirabelky jsou poměrně drobné plody (váha 8 až 12 g) zlatožluté barvy a jejich povrch je z osluněné strany karmínově tečkován. Mají tenkou, ale pevnou slupku, kterou lze snadno sloupnout. Uvnitř plodu je středně pevná žlutá dužnina, která je sladká a příjemně aromatická. Od pecky se dobře odděluje. Na našich zahradách se mirabelky pěstují jen zřídka, častěji jsou k nám dováženy z jihu. Mirabelky bývají často chybně zaměňovány za plody slivoně myrobalánu (slivoně třešňové, Prunus cerasifera) nebo za plody špendlíku (Prunus domestica L. subsp. insititia Poiret cv. 'Pomariorum' Boutigny). Myrobalán má však menší kulaté plody s dužinou, která nejde oddělit od pecky, bývá nazelenalý, žlutý až červený. Špendlík zase připomíná menší žlutou švestku, je oválný a dužina se snadno odděluje od pecky.

V České republice je znám jediný kultivar mirabelek – Nancyska, který je odolný proti šarce i houbovým chorobám. V zahraničí byly vyšlechtěny i velkoplodé kultivary, jako například Bellamira, Nancy, Metz či Frühe Mirabelle.

Blumy (Prunus domestica subsp. italica) – slivoň bluma je údajně křížencem slivoně trnky a slivoně myrobalánu. Planá forma blumy není známa. Slivoň bluma je 5 až 8 metrů vysoký strom se silnějšími větvemi, který se musí roubovat, aby plodil. Listy se podobají listům švestky, ale jsou větší. Květy jsou bílé a po jejich oplodnění vyroste na místě kulatý dužnatý plod žluté barvy, který má přibližně 5 cm v průměru. Uvnitř dužiny je velká pecka. Blumy dozrávají v červenci až v srpnu. S názvem bluma jsou také často spojovány plody japonských slivoní.

Ringle (Prunus italica případně Prunus domestica subsp. italica) – odborně slivoň renklóda, též slivoň italská, obecně pak ringle či ryngle. Název ovoce pochází z francouzského Reine Claude, ovoce bylo tedy nazváno po královně Klaudii Francouzské. Jde o kulovité plody s tužší dužninou, které mohou být v různých barvách, známé jsou ringle zelené, žluté i červené. Ringle jsou vhodné pro transport, protože se snadno neomačkají. Stromy mají oproti jiným slivoním řidší korunu. Renklódy je třeba řezat hlouběji než švestky, výchovný řez se provádí do pátého roku života.

Oblíbené odrůdy ringlí

Althanova - velká kulatá červená ringle, zraje v polovině srpna
Zelená ringle - velká kulatá zelenožlutá ringle, zraje ve druhé polovině srpna
Oullinská - velmi velká žlutá ringle zrající v druhé polovině srpna
Wazonova - stará odrůda z Německa, má střední plody a dobrou odlučitelnost od pecky
Elephants Heart - velkoplodá, červená až temně fialová ringle, má tvar srdce a červenou dužinu

Pěstování slivoní

Slivoně se množí vegetativně očkováním a roubováním. Pěstují se do výšek okolo 350 metrů nad mořem, protože špatně vzdorují mrazu. Pro vyšší nadmořské výšky jsou určeny odolné druhy. Slivoně sázíme na jaře či na podzim. Místo štěpování musí zůstat nad zemí. Některé odrůdy jsou samosprašné, proto není třeba shánět opylovače. Existují však také cizosprašné a částečně samosprašné odrůdy, u nichž je třeba do jejich blízkosti vysadit ještě jinou odrůdu, která se o opylení postará. Při výsadbě bychom měli u vzrostlejších odrůd dodržovat spon 4,5 x 2,5 m, u méně vzrůstných pak 4 x 2 m a u slabě rostoucích postačí 4 x 1,5 m. Slivoně potřebují zejména v období růstu plodů hodně vody. Jelikož některé druhy poměrně rychle rostou, vyžadují již několik let po výsadbě vysoké dávky hnojiv – jako základ se hodí chlévský hnůj (nejméně jednou za 3 roky). Minerální hnojiva je dobré dávat v několika intervalech, zejména pokud jde o hnojiva s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem v půlce června může způsobit špatné vyzrávání letorostů. Nejlepší plody bývají u slivoní na 2 až 3 letém dřevě a to zohledňujeme také při řezu.

Slivoně a účinky na lidské zdraví

Plody slivoně obsahují mnoho karotenoidů, provitamin A, pektin, prakticky celý komplex vitaminů skupiny B, kromě biotinu a vitamínu B12, také vitamín E a řadu dalších – záleží na stupni zralosti plodu a konkrétní odrůdě. Obsah vody v plodech se pohybuje kolem 80 %. Dále je v nich obsažena kyselina jablečná a nejrůznější minerální látky, jako draslík, fosfor, vápník, jód, síra, měď, hořčík a železo. Ve slupkách jsou skryty mnohonásobně nenasycené mastné kyseliny, které brání pronikání bakterií do organismu a zlepšují imunitní systém. Ať už se jedná o mirabelky, blumy či ringle, všechny tyto plody příznivě působí na lidský organismus. Jsou močopudné a vyplavují tak z těla přebytečnou vodu, jsou rovněž vhodné proti zácpě, prospívají při dně, revmatismu, chorobách krevního oběhu, snižují krevní tlak a omezují výskyt mrtvice a ledvinových kamenů. Vážou na sebe tukové látky a pomáhají tak při hubnutí.